Duše jako vnitřní kompas – Duše, ta záhadná a neuchopitelná esence, která rezonuje v každém z nás, je jako vnitřní kompas, který nás naviguje životem. Avšak, v dnešním moderním světě je člověk neobyčejně odváděn z prostoru duše do záplavy nejrůznějších atrakcí nesmyslnosti. Tento neustálý proud podnětů, informací a povrchních zážitků postupně odtrhává člověka od jeho vnitřního já, a tak není divu, že ztrácí kontakt s tímto vnitřním kompasem. Výsledkem je často život plný zmatku a nejistoty, kdy člověk není připraven na život a vlastně ani na smrt.

V každém z nás je schopnost vnímat vlastní duši a naslouchat jejímu hlasu. Duše představuje sílu, která nás propojuje s naším pravým já, s našimi hodnotami, cíli a smyslem života. Je to ona, kdo nám může poskytnout autentické uspokojení a radost, neboť je zdrojem hlubokého pochopení našeho místa ve vesmíru.

Avšak, moderní společnost nám vnucuje neustálý proud distrakcí a povrchností. Média, sociální sítě, konzumní kultura a rychlý životní styl odvádějí naši pozornost od toho, co je skutečně důležité. Namísto hledání vnitřní harmonie a míru jsme zahlceni povrchními požadavky a snažíme se uspokojit naše touhy až přehnaně materiálními a povrchními záležitostmi.

V této záplavě vnějších podnětů a impulzů můžeme snadno ztratit směr. Ztrácíme kontakt s naší duší, která nám jinak může poskytnout jasný směr a cíl. Bez tohoto vnitřního kompasu jsme jako loď bez kormidla, unášení proudem bez jakéhokoli určení cíle. Náš život se pak stává cestou bez zjevného smyslu, plnou frustrace a neuspokojení.

Nicméně, i v této dobové bouři je možné najít klid. Stačí se zastavit a naslouchat. Dát si čas na ztišení vnějšího hluku a najít spojení s vlastním nitrem. Meditace, reflexe a přijímání jednoduchosti mohou být klíčem k obnovení kontaktu s naší duší. Znovuobjevení této vnitřní moudrosti nám umožní nalézt smysl a radost ve vlastním životě.

Je na čase, abychom se vrátili k naší vnitřní pravdě a naslouchali hlasu naší duše. Dnešní moderní člověk by měl hledat rovnováhu mezi vnějším světem a světem vnitřním, aby mohl žít plnohodnotný a smysluplný život. Pouze tak můžeme být skutečně připraveni na všechny výzvy, které nám život přináší, a na samotnou smrt, která je nedílnou součástí lidské existence.

Beseda Duše jako vnitřní kompas proběhne 24. října 2024.

One Human Show Simony Babčákové, to je večer, který vás vtáhne a nepustí. Nejen že se budete bavit od začátku do konce, ale zároveň si odnesete spoustu inspirace a podnětů k zamyšlení.

Simona Babčáková je populární herečka, moderátorka a lektorka, která má obdivuhodnou schopnost mluvit o složitých tématech s neuvěřitelnou lehkostí, vtipem a šarmem. V této své show zúročila nejen své herecké zkušenosti z Dejvického divadla a z natáčení filmů, ale i z každodenního života a přetavuje to všechno do inspirujícího představení, které osloví každého. Pokud máte smysl pro humor a přemýšlíte v souvislostech, budete nadšeni!

Je zřejmé, že to, co Simona dělá, dělá s láskou a plným nasazením a to se promítá do každého slova, které na jevišti zazní. Předává tak divákům kus sebe a své drahocenné energie. Její pohotový humor a hluboké pochopení lidské psychiky vás zaručeně dostanou. Nejenže se pobavíte, ale také se zamyslíte nad souvislostmi, které formují náš každodenní život.

Simona nám nabídne například svěží pohled na to, jakým způsobem komunikujeme se sebou a s ostatními, a jak nás to ovlivňuje. Ale nejen to. Každé takové setkání je jedinečnou improvizační show na témata, která během večera vyvstanou…a to je pravé mistrovství! Nechte se unést do světa, kde se humor snoubí s hloubkou myšlenky a nechte příběhy, ať se dotknou vašeho srdce.

Humor je jako klíč, který otevírá zavřené dveře a pak se stává nástrojem poznání. Smích, který v sále zní, ale není jen prázdným výbuchem chvilkového pobavení. Je znamením skutečného propojení, sdílení a radosti ze společného prožitku.

O hudební požitek se postará Antonie Nyass (Yellow Sisters).

Nezapomeňte si včas objednat vstupenku, ať s námi můžete prožít večer plný smíchu a inspirace i vy! http://www.cestainspirace.cz/vstupenky/#/78

Jak nám napsala divačka Martina: “Tohle představení zaujme vtipem a moudrem úplně každého!”

Foto: archiv Simona Babčáková

Původní článek naleznete ZDE

Kdy jste se rozhodla že chcete být herečkou?
Teď mi nedávno sestřenice připomněla, že jsem již v ranném dětství sebevědomě oznamovala, že budu herečka. Tak jsem ráda, že už od dětství to mám tak, že jak řeknu, tak udělám.

Jak jste se dostala k divadlu?
Kamarádka mě přihlásila na tehdy nově vznikající hereckou školu v Šumperku. Tato škola již zanikla. A tím to začalo. Pak jsem žila rok v Havířově, vystudovala Zlínskou školu umění, rok studovala improvizaci u Jardy Duška v Praze a 3 roky byla v angažmá v Hradci Králové. No a teď jsem byla 21 let v Dejvickém divadle.

Ve kterém divadelním představení vás můžeme vidět?
Divadelní herectví trochu parkuju, takže v tuto chvíli pouze v Dejvickém divadle v představeních Vražda krále Gonzaga, Vina a Kde je ta ryba. A pak mé milované improvizace se skupinou NO A!

A co filmy? Natočila jste v poslední době něco zajímavého?
Ne, i tady se cítím být zaparkovaná. Poslední hezký počin bylo Přání k narozeninám a od té doby se věnuji spíše vzdělávání, přednáškám, seminářům a moderaci.

Na kterou roli nejraději vzpomínáte?

Nemám žádné nejraději, nehodnotím lepší a horší. Miluji herectví a baví mě to velmi. Ale hodně výživné a inspirující pro mě bylo, když jsem hrála ve Faustovi Mefistofela. To bylo moc hezké setkání s energií Lucifera – světlonoše. Dokonce jsem během zkoušení na ubytovně vyhořela a smrdělo mi všechno kouřem a kolegové si ode mě odsedali a já jsem cítila, jak se Mefisto musí cítit odstrčený. A osamělý. A nedoceněný.

Máte nějakou svou srdcovku, nějaké představení na které byste chtěla své fanoušky pozvat?
Hodně mě baví mé One human show! Je to pokaždé jiné, často se sama něco nového dozvím, nebo si uvědomím další souvislosti. A hlavně věřím na sdílení a na to, že když se společně věnujeme těmto tématům a společně se smějeme, takže máme otevřená srdce, že tím zároveň hojíme i to kolektivní vědomí, kde je pořád obrovské množství strachu a vyděšení a z toho vyplávajících obran a agresivních adaptačních strategií. Pak rozhodně na Kde je ta ryba? A improvizace s NO A! Co se filmové tvorby týče, tak Comeback, Neviditelní, Čtvrtá hvězda, U mě dobrý a Přání k narozeninám.

Lidé vás znají především jako herečku, ale Váš záběr je dnes mnohem širší. Jak se vidíte Vy?
Pro mě je herectví jenom část mé seberealizace. Vnímám se jako průvodce komunikací, jako kanál nebo most. I v herectví skrze mne tečou informace a emoce jiné bytosti. Součástí herectví je to, že si načteme postavu, kterou máme hrát a pak si do ní vlezeme. Svým způsobem jsou herci médium.
Celý život si uvědomuji, že existují principy a zákonitosti, podle kterých se hra Života hraje. A protože znalost jasných pravidel je nezbytně nutná pro to, abychom se cítili v bezpečí, tak jsem po nich šla. A za těch 30 let aktivního mapování, jsem vygenerovala principy, které platí pro každého a ze kterých vyplývají nástroje komunikace, které nám umožňují žít hezké, laskavé vztahy a tím pádem i prožívat Radost ze života. Včetně vztahu k sobě i k bohu. A to vnímám jako pointu, kam kráčíme, k radosti, naplnění, klidu, bezpečí. Prostě aby nás život bavil.

Co je podle Vás základem dobré komunikace?

Transparentnost a nastavení hranic. A úsměv.

Překvapili vás někdy vaší fanoušci?
Mnohokrát mě překvapili a dojali vyjádřením svých sympatií vůči mě. Ať už v podobě hezkého pozdravení, dopisů, dárečků, pozvání. Vždycky, když dostanu potvrzení, že jsem vnímána a pozitivně přijímána, tak je to pro mě hojivé.

Jak odpočíváte, jak obnovujete své síly?
Zevlím. Ležím, čumím do blba, čtu si ve vaně, prostě nic nedělám. Jelikož se zabývám Prevencí syndromu vyhoření, tak se pozoruju, kdy skutečně odpočívám, co je pro mě relaxace a co mě nabíjí. A to se vyvíjí. Takže někdy je to nicnedělání bez pocitů viny a někdy je to aktivita pro radost, jako výlet nebo kultura. Miluji chodit do divadla, na výstavy, na koncerty…

Kdy jste byla naposledy na dovolené a kde?
První týden v lednu na Kapverdských ostrovech. Pokud okolnosti dovolí, ráda bych z toho udělala tradici, být první týden v lednu u moře. A teď se chystám v červnu na setkání s delfíny. Po tom toužím již mnoho let, doba covidová mi splnění tohoto snu oddálila, ale teď již mám termín. Navíc večer bude na lodi Ecstatic dance a to je další, co mě nabíjí Tanec. Přidejte se, pojeďte taky.

Kde se dozvíme informace o všech vašich aktivitách?
Teď jsem si najala profíky na pomoc s propagací a prezentací mé práce, takže by v brzské době již měly být opět funkční mé zrekonstruované stránky www.babcakova.cz, kde je kromě aktualit mého progamu a činností, je i sekce inspirace a tam se snažím doplňovat inspirující knihy, filmy či neziskovky, se kterými spolupracuji a jejichž činnost mi dává smysl. A jinak klasika, na sítích Fb a Li.

Vypadá to na velmi pestrou škálu činností? Jak to zvládáte, abyste nevyhořela?
Ano, to je aktuální téma od mých 40ti let. Je to proces hledání optimálního množství práce, relaxace a životních podmínek. Na základě toho, že syndromu vyhoření věnuji aktivní pozornost již 10 let, jsem vytvořila přednášku a seminář Prevence syndromu vyhoření a přitom, když přednáším si to stále znova sobě opakuji a pak zaměřuji pozornost na to, kolik mě která činnost stojí energie a kolik volna potřebuji kolem. A na semináři si ta cvičení dělám taky. Dnes, když mám One human show, nebo workshop, tak bych v ideálním případě měla mít volno den před a po. Čili pak je jedna takhle intenzivně výdejová práce možná pouze jednou za 3 dny. Ale jelikož jediná stálá věc je změna, není to tak jednoduché, že bych si našla systém a podle něj jela. Čili neustále průběžně vyhodnocuju a upravuju dle aktuální situace. A také pečuji o své nástroje psychohygieny a aktivně je využívám. Nikdy není hotovo, ale o to přeci v životě nejde. Hotovo rovná se nuda. A taky se snažím to, co mi nepatří, delegovat, jako třeba web a sítě

Co jsou nástroje psychohygieny?
Masáže třeba, nebo terapeutické konzultace – duševní péče, pobyt v lázních, energetické čištění, sauna, tanec, konstelace…každý má ty své, které fungují právě jemu. Jsme jedinečné bytosti, proto nedávám univerzální rady, spíš popisuji mapu, kompas a ukazatele, jak se v krajině svého života zorientovat. Když víte, jak vypadá bažina, tak už ji poznáte a prostě tudy nepůjdete. J Na druhou stranu, když vím, co mi voní, tak mohu jít jako stopař po čichu.

Dnes se hodně mluví o důležitosti domácí stravy. Vaříte ráda?
Tady je můj bolavý bod. Když už vařím, tak ráda. Ale nejsem spokojená s našimi stravovacími návyky a je to mé každoroční novoroční předsevzetí. Teď jsem nám koupila Termomix, abych i děti motivovala k vaření, ale ještě jsme se nesžili. Snažím se kupovat bio potraviny a podporuji místní farmáře. Mám jich několik spřátelených, třeba Farma Bláto, tam to miluji. Jejich haloumi je moje best off. Nebo Svobodný statek, tam se hospodaří dle antrophosofických principů se sociálními přesahy a návštěva je velkým zážitkem.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Krůtí řízek s bramborovou kaší a kyselým okurkem a paneer tika masala.

Zdroj, foto: Redakce Magazín INSPIRACE(c); Simona Babčáková

Původní článek naleznete ZDE

Ve vyprodaném brněnském planetáriu vystoupil slovenský hudebník Maok. Jak napsal jeden z diváků, bylo to úplně dechberoucí. Když se zjevily hvězdy a mléčná dráha, draly se mi slzy do očí dojetím.

Maokova překrásná hudba se snadno dokáže dotknout nitra každého z nás, a tak není divu, že posluchači vždy odcházejí z koncertu uvolnění a zrelaxovaní. Tentokrát však byl celý zážitek umocněný celoplošnými projekcemi promítanými na kupoli planetária a tak mohli diváci cestovat na křídlech Maokovy hudby vesmírem, prohlížet si zblízka sluneční protuberance či navštívit vzdálené mlhoviny. Byl to hluboký zážitek, který zůstane dlouho v srdcích všech zúčastněných. Pokud hledáte něco, co by vás povzbudilo a pomohlo vám relaxovat, zapomenout na všechno kolem a užívat si přítomného okamžiku, je to právě Maokova hudba. Zpomalte a zaposlouchejte se na chvíli!

https://www.youtube.com/watch?v=KdoNpiqS3To

Maok je fenomenální hudebník, improvizátor, multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel a člověk, jehož životní součástí a nejvýraznější složkou sebevyjádření je hudba. Jeho jedinečný styl je ve snivých až mysticky laděných skladbách lehko rozpoznatelný i bez toho, že byste znali konkrétní skladbu. Je vyhledávaným a pravidelným hostem na mezinárodních festivalech a také tvůrcem filmové hudby (např. ve filmu Bathory Juraje Jakubiska, filmu Civilizace Petra Horkého a Miroslava Bárty a nespočet filmů o přírodě…). Maokova hudba vyjadřuje celé spektrum nejniternějších pocitů a nálad člověka, čímž se dotýká něčeho, co je ukryto v nitru každého z nás.

Zdroj: Cesta Inspirace

Foto: Zbyněk Maděryč

Původní článek naleznete ZDE

Ondřej Smeykal je podle americké organizace Didge Project jedním z nejlepších neaboridginských hráčů na didgeridoo na světě. Charizmatický všestranný umělec Milan Cais (Tata Bojs) je špičkovým hráčem na bicí. A právě tito dva umělci propojí své hudební talenty 23.10.23 v krásných prostorách Novoměstské radnice na Praze 2, aby nám předvedli rozsah své tvorby a okouzlili nás rytmem. Přijďte se nechat unést na vlnách zvuků a melodií, které tepou rytmem Země. Spojení australského domorodého didgeridoo a bicích poskytuje úchvatný zážitek a dokáže rozeznít každou buňku v našem těle. Taková hudba nás vrací k dávným počátkům, které jsou pro nás všechny společné. Nenechte si tento zážitek ujít!

MILAN CAIS

působí od roku 1988 ve skupině Tata Bojs jako skladatel, zpěvák, bubeník, textař, výtvarník a producent. Natočil s ní zatím deset řadových alb, za která skupina postupně obdržela desetkrát výroční cenu Anděl a řadu dalších ocenění. Kromě hudební kariéry je také známým sochařem a výtvarníkem. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Je magistrem umění a tvoří pod jménem p3D-01. Jeho instalace byly například vystaveny v českém pavilonu na světové výstavě v japonském Aiči. Ilustroval také knihu Nanobook svého přítele Mardoši, která získala ocenění ministra kultury jako 3. nejlepší kniha roku.

ONDŘEJ SMEYKAL

objevuje svým unikátním a svérázným projevem nové, dosud neprobádané oblasti hry na didgeridoo. Posunutím zvukových možností nástroje o několik řádů dále tak pro současné interprety představuje velkou výzvu. Svým pojetím tak vytvořil svou vlastní kategorii. Poukazuje na bohaté kreativní možnosti tohoto nástroje. Maximálním využitím dechového fondu, práce bránice, mimických a artikulačních svalových skupin spolu s obrovským rytmickým potenciálem didgeridoo činí Ondřej z obyčejné děravé větve jakýsi malý komorní orchestr. Osobité kouzlo jeho živého přednesu tak v nejednom posluchači budí silný dojem zastoupení většího počtu hráčů, případně použití playbacku a samplingu. Koncertní hra zcela prostá jakéhokoliv přednahrání nebo mixování částí skladeb je i zkušeným didgeridoo hráčům těžko pochopitelná. Při živém zhlédnutí vystoupení v posluchači často vyvolává němý úžas.

Odkaz na vstupenky: http://www.cestainspirace.cz/vstupenky/#/

Kredit foto: Blanka Křikavová

Zdroj: Cesta Inspirace

Původní článek naleznete ZDE

Koncert Setkání dvou světů – Maok & Rishi „ Zapomeň na vše kolem sebe. Uvolni se! Teď prostě jenom buď! Sakra, říká se to lehce, ale hlavou mi lítá tolik myšlenek. Zavřu si oči a nechám to plynout. Co to, že by Maok už začal hrát a zpívat? Ano! Super.“ Cítím, jak mi hudba uvolňuje tělo. Mám pocit, jako bych se měla rozplynout. A najednou bubny. „Jooo, super, ty miluju!“ Vibrace prostupují mým tělem. Začínám se hýbat do rytmu hudby. Je mi jedno, jak to vypadá, beztak to tu nikdo neřeší. „Hurá, můžu zase být jen sama sebou, cítit sebe, jak moje energie stoupá a klesá. To je prostě boží.

Mé srdce, má duše je šťastná, mám pocit, že vyskočím pocitem štěstí z kůže.“ Jsem tak ráda, že jsem se urvala od „plotny“ a přijela na tuhle party. Kontroluji bříško, jak je tam malému. Vypadá to, že je v pohodě. Jsem krásně uvolněná. Neskáču jako obvykle, respektuji svoje tělo, ale užívám si tu hudbu celou svou bytostí.

A náhle mám pocit, jako bych se ocitla v jiném světě. Slyším zpívat nějakého šamana. To mě pohladí, ale rytmus pomalu nabírá na obrátkách. Někde vzadu v mé mysli se ozývá má zdravotní sestra a čeká, kdy to s Rishim sekne. Nechápu, jak může tak rychle bubnovat a přitom do toho zpívat a dýchat. Kašlu na to, ať to s ním klidně sekne, jdu do toho! „Jooo! Skáču radostí, už to prostě nevydržím být v klidu. Jsme šílení, krásně šílení a já to miluju!

Všichni jsou jak jedno tělo, hýbají se ve stejném rytmu tak moc rychle, jak to jen dokážou. Vískají, křičí radostí. A pak zazní „vesmírný“ zpěv Maoka, ulítávám do vesmíru, je tam tak krásně, po chvilce mě to táhne zpět na zem. Dotýká se „to“ mého srdce, brečím, brečím štěstím …“ A to sem si nic nešlehla. „Cítím lásku, cítím moře lásky, Já jsem, jsem láskou …“ Mé dítě už poklidně leží v mém lůně a já jedu na vlně propojení se životem, sama se sebou. Děkuji vám, chlapi!

Od začátku až do konce jsem byla v meditaci. Zjišťuji, že dvě hodiny jsou pryč. A otevírám oči. Jako těhotná jsem jela do Prahy na koncert Maoka a Rishiho. Maoka jsem do té doby moc neslyšela, za to s Rishim jsem se potkala na festivalu Art of Beeing. Tušila jsem, že to bude nářez a byl. Těším se na repete, tentokrát jen sama, bez dětí.

Kateřina F.

ECSTATIC DANCE NIGHT, to je unikátní zážitek extatického tance, jehož popularita se rozmáhá napříč celým světem, a který můžete okusit v Praze 24. 1. 2020 (v noc, kdy podle lunárního kalendáře začíná astronomický nový rok 2020) v karlínském Spektru díky společnosti Cesta inspirace.

Tanečním večerem, kdy ze sebe můžete vydat, co chcete či potřebujete, provedou skvělí hudebníci, kteří se na jednom pódiu setkají poprvé: Vojta Violinist a Rishi Vlote. Oba mistrně ovládají své nástroje a Rishiho mocné rytmy perkusí spolu s Vojtovými kouzelnými houslemi a silou jeho didgeridoo zaručeně vytvoří atmosféru, která vleze pod kůži i těm, kdo si myslí, že vyjádření pohybem vůbec není pro ně.

Akce začíná v 19:00 hodin. Více informací naleznete na http://www.cestainspirace.cz/cs/

Vstupenky můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu v předprodeji na http://www.cestainspirace.cz/cs/vstupenky/#/. Na místě bude cena vyšší – 550 Kč. Počet vstupenek je výrazně omezen z důvodu kapacity prostor, které byly záměrně zvoleny tak, aby podpořily komorní atmosféru večera.

Pozvánku naleznete ZDE.

Díky společnosti Cesta inspirace a dalším partnerům proběhl 12.11. v Praze unikátní hudebně-taneční večer s hlubokým duchovním, transcendentálním přesahem – Setkání dvou světů, který vedl slovenský hudebník Maok a německý perkusionista Rishi.

Taneční a meditační koncert SETKÁNÍ DVOU SVĚTŮ v KZ Domovina v pražských Holešovicích prokázal, že jsou oba účinkující vynikajícími hudebníky, kteří dokážou vést skupinu lidí svou hudbu na čarovnou cestu poznání. MAOK (kytara, flétna, klávesy, zpěv, koshi ad.) a RISHI (perkuse, bubny, šamanských nástroje) potvrdili, co se o nich říká: že jsou jako vítr a oheň a společně dokáží vytvořit ideální hudební atmosféru, která provází diváky krajinou, kde svítí slunce, zpívají ptáci, zurčí potok a šumí vánek, a kde se těla vlní v poklidném rytmu, který postupně graduje do dynamiky ohnivého rytmu bubnů a zve k divokému tanci, v němž lze projevit a vytančit své emoce, těžkost rutiny každodenního života i hluboké smutky.

Nebylo výjimkou mezi vlnícími se a tančícími těly vidět i diváky, kteří dvě hodiny koncertu promeditovali, nebo takové, kteří poklidně leželi na zemi a vnímali hudební příval se zavřenýma očima jako zvukovou terapii.

MAOK  je improvizátor, multiinstrumentalista, jehož životní nutností sebevyjádření je hudba. Jeho jedinečný styl je ve snivých až mysticky laděných skladbách často odvedl diváky daleko za hranice pouhého smyslového vnímání. Jím tvořenou hudební lázeň lze bezpochyby označit za léčivou a inspirující. Maok se intenzivně věnuje muzikoterapii, skládá hudbu k divadelním představením, tanečním inscenacím, ilustracím a filmům. Jeho jemnocit pro vnímání detailů, jeho pokora jako člověka i hudebníka umožňují divákům prostoupit do nejniternějších rozpoložení ducha i mysli.

Plynulé flow, v němž diváci ztratili pojem o čase i prostoru, jakoby se rozpustili v jednotě prožívaného okamžiku, v perfektně vystavěných gradačních sekvencích prostoupily Rishiho perkuse, plnost prázdna se rozpustila v pulzující extázi divokého pohybu, který odkazoval daleko do minulosti k rituálním obřadům a divošským tancům. Rishi snoubil svou hru s rytmem každého jednotlivce i skupiny přítomných a na jeho tváři byl po celou dobu koncertu pozorovatelný široký úsměv z radosti nad tím, co spolu s Maokem tvoří, co v sále vzniká.

RISHI S.VLOTE je skutečně mistr tranzovního tance. Se svou téměř čtyřicetiletou zkušeností v oblasti hudby, meditace, tranzovního tance, muzikoterapie, šamanské a transformační práce může mnohé nabídnout a otevírá diváků nepoznané horizonty vlastní hloubky sebevyjádření. Před koncertem divákům doporučil, ať se jen nechají vést hudbou a důvěřují svému tělu. Lepší radu pro hluboký divácký prožitek poskytnout nemohl.

Rishi, žijící aktuálně v italském Miláně, a koncertující pravidelně po Evropě i v USA, spolupracuje se světově uznávanými autoritami jako jsou Milarepa, Hamsafara, Prem Joshua ad. Jeho vlastní hudební tvorba “Forget your Limitations ” (Zapomeň na svá omezení) a šamanská léčivá meditace “Return of Shaman” (Návrat šamana) je ve světě široce využívána pro šamanské a terapeutické účely.

Rishi i Maok jsou profesionálové v oblasti spirituální hudby, kteří si diváky získají skvělou hudbou, neuvěřitelnou energií i svým otevřeným srdcem.

Celou recenzi naleznete ZDE.

Kdyby mi někdo ještě tak před dvěma lety řekl, že se vydám na takovou akci, asi bych se tomu hodně divila. Zpěv jsem měla zakazovaný už od útlého dětství, rytmus jsem nikdy neudržela a tanec mi nikdy nebyl vlastní. Především ne ten párový, „normální“ tancování jsem si občas dokázala i užít. Ale to už je dávno. Asi tak sto let, nebo tak nějak. Takže nejspíš bych si ani nedovedla představit, co bych asi tak na takové akci dělala.

Ve skutečnosti jsem po něčem takovém podvědomě už dávno toužila. Po možnosti si svobodně a volně prožít pohyb a emoce bez obav a studu. Protože on ten pohyb, hudba a zpěv je v každém z nás už od narození, i když v někom víc a v někom méně. Máme v sobě přirozenou potřebu vyjadřovat se pohybem a hudbou, napříč všemi kulturami. Jenže pak se někdy na přelomu předškolního a školního věku cosi stane a najednou jsme rozděleni na ty, kteří budou zpívat a tančit na besídce nebo ve sboru, a na ty, kterým to není dovoleno. Aby to těm ostatním nekazili.

Žijeme ve společnosti zaměřené na výkon, a tak vylučujeme všechny, kteří nějakým způsobem nedostačují nastaveným normám i v oblastech, kde by žádné takové normy platit neměly. „Nezpívej, netancuj, jsi falešný, jsi mimo rytmus, skáčeš jako koza.“ Po někom to steče jako voda po igelitu, ale někdo se uzavře do sebe, všechny své emoce v sobě zamyká a nedovolí jim, aby se navenek projevily, nedokáže to.

Ale ani ti, kteří to dokážou, na tom nejsou o mnoho lépe. Protože volně pracovat s emocemi, to se v naší civilizaci toleruje malým dětem, maximálně s trochou shovívavosti rozjíveným puberťákům, ale dospělým?

Škodíme tím sami sobě a ani si většinu času neuvědomujeme, nakolik.

Po příjezdu v pátek jsem zaslechla útržek rozhovoru. Někdo říkal, že kdyby všichni lidé prožili takový víkend, jaký nás čeká, že by na světě snad ani nebylo zlo. A druhý hlas říkal, pokud jsem to dobře zaslechla, že ne všichni by to chtěli, že o to nestojí, protože chtějí mít víc a chtějí být výš, než ti ostatní.

Ten první hlas měl bezpochyby pravdu (a ne že by ten druhý neměl). Nikdy jsem nezažila nic očistnějšího, než tento víkend s rituály, co by mi tak otevřelo oči a mysl vůči všemu, co nás obklopuje, i vůči všemu, co je v nás.

Když jsme v pátek přijeli, vypadali jsme všichni jako uspěchaní a unavení lidé. Během toho víkendu se tváře nás všech začaly měnit a při závěrečném rituálu jako by ani nebyly z tohoto světa, kolik se v nich projevovalo jasu a síly.

Ten jas a sílu, schopnost vnímat pradávné spojení s přírodou a vesmírem, to všechno v sobě máme, jen na to občas zapomínáme. Je dobré si alespoň někdy připomenout, že zdroj světla máme na dosah ruky a že je nekonečný.

Jsme různí, a proto určitě ne každému by vyhovovala cesta prostřednictvím šamansky zaměřených rituálů, ale já jsem ráda, že jsem na ni narazila. I když už dost pozdě, ale je to určitě lepší, než nikdy.

Vave

Původní článek naleznete ZDE.

Prostřednictvím tance můžeme vyjádřit svůj vnitřní svět, a protože je tanec univerzální jazyk, můžeme také lépe porozumět jeden druhému, když se pohybujeme. Většinu dne své tělo nevnímáme a pohybujeme se nevědomě. Když dokážeme dát tělu dostatek pozornosti, když vnímáme jeho tvar a způsob vyjadřování, stáváme se více přítomní. V této chvíli začneme dýchat, cítit a zažívat energii, která je v nás, která námi pohybuje. A tím, že dokážeme být takto přítomní, se stáváme vědomými tanečníky. Čím více budeme vědomý tanec a pohyb cvičit, tím více se se pro vás stane stav přítomnosti běžným, normálním stavem.