Ondřej Smeykal svým unikátním a svérázným projevem objevuje nové dosud neprobádané oblasti hry na didgeridoo. Posunutím zvukových možností nástroje o několik řádů dále tak pro současné interprety představuje velkou výzvu. Svým pojetím tak vytvořil svou vlastní kategorii. Poukazuje na bohaté kreativní možnosti tohoto nástroje. Maximálním využitím dechového fondu, práce bránice, mimických a artikulačních svalových skupin spolu s obrovským rytmickým potenciálem didgeridoo činí Ondřej z obyčejné děravé větve jakýsi malý komorní orchestr. Osobité kouzlo jeho živého přednesu tak v nejednom posluchači budí silný dojem zastoupení většího počtu hráčů, případně použití playbacku a samplingu. Koncertní hra zcela prostá jakéhokoliv přednahrání nebo mixování částí skladeb je i zkušeným didgeridoo hráčům těžko pochopitelná. Při živém zhlédnutí vystoupení v posluchači často vyvolává jen němý úžas.

V poslední dekádě brázdí Ondřej Smeykal se svým sólovým projektem kluby Česka, Slovenska, Polska a Německa, Francie, Portugalska, Anglie. Potkáte jej na festivalech napříč žánry doslova po celém světě. Jeho osobitý styl hry bychom mohli nazvat alternativním, výrazně dynamickým, vytvářejícím hudbu přesahující od ambientu až po taneční klubovou scénu. Patrné je silné zabarvení jeho bigbeatovou minulostí sahající do let 1995-96. V té době hostuje na CD australského didgeridooisty Iana Wooda pod názvem Pražské Snění. Později s ním zakládá dnes již kultovní skupinu WOODEN TOYS. Výčet jeho participačních hudebních projektů by nebyl krátký a nudný. Patří mimo jiné mezi ně Filharmonie Hradce Králové/ Věk Vodnáře, Monika Načeva/ Fontanela, Monkey Business, G-point Hunters, Čechomor, Jaroslav Svěcený – Vivaldiano, Slet bubeníků, česko-japonský projekt Autopilote/ Fajt, Smeykal, Ishijima.