Kdy jste se rozhodla že chcete být herečkou?
Teď mi nedávno sestřenice připomněla, že jsem již v ranném dětství sebevědomě oznamovala, že budu herečka. Tak jsem ráda, že už od dětství to mám tak, že jak řeknu, tak udělám.

Jak jste se dostala k divadlu?
Kamarádka mě přihlásila na tehdy nově vznikající hereckou školu v Šumperku. Tato škola již zanikla. A tím to začalo. Pak jsem žila rok v Havířově, vystudovala Zlínskou školu umění, rok studovala improvizaci u Jardy Duška v Praze a 3 roky byla v angažmá v Hradci Králové. No a teď jsem byla 21 let v Dejvickém divadle.

Ve kterém divadelním představení vás můžeme vidět?
Divadelní herectví trochu parkuju, takže v tuto chvíli pouze v Dejvickém divadle v představeních Vražda krále Gonzaga, Vina a Kde je ta ryba. A pak mé milované improvizace se skupinou NO A!

A co filmy? Natočila jste v poslední době něco zajímavého?
Ne, i tady se cítím být zaparkovaná. Poslední hezký počin bylo Přání k narozeninám a od té doby se věnuji spíše vzdělávání, přednáškám, seminářům a moderaci.

Na kterou roli nejraději vzpomínáte?

Nemám žádné nejraději, nehodnotím lepší a horší. Miluji herectví a baví mě to velmi. Ale hodně výživné a inspirující pro mě bylo, když jsem hrála ve Faustovi Mefistofela. To bylo moc hezké setkání s energií Lucifera – světlonoše. Dokonce jsem během zkoušení na ubytovně vyhořela a smrdělo mi všechno kouřem a kolegové si ode mě odsedali a já jsem cítila, jak se Mefisto musí cítit odstrčený. A osamělý. A nedoceněný.

Máte nějakou svou srdcovku, nějaké představení na které byste chtěla své fanoušky pozvat?
Hodně mě baví mé One human show! Je to pokaždé jiné, často se sama něco nového dozvím, nebo si uvědomím další souvislosti. A hlavně věřím na sdílení a na to, že když se společně věnujeme těmto tématům a společně se smějeme, takže máme otevřená srdce, že tím zároveň hojíme i to kolektivní vědomí, kde je pořád obrovské množství strachu a vyděšení a z toho vyplávajících obran a agresivních adaptačních strategií. Pak rozhodně na Kde je ta ryba? A improvizace s NO A! Co se filmové tvorby týče, tak Comeback, Neviditelní, Čtvrtá hvězda, U mě dobrý a Přání k narozeninám.

Lidé vás znají především jako herečku, ale Váš záběr je dnes mnohem širší. Jak se vidíte Vy?
Pro mě je herectví jenom část mé seberealizace. Vnímám se jako průvodce komunikací, jako kanál nebo most. I v herectví skrze mne tečou informace a emoce jiné bytosti. Součástí herectví je to, že si načteme postavu, kterou máme hrát a pak si do ní vlezeme. Svým způsobem jsou herci médium.
Celý život si uvědomuji, že existují principy a zákonitosti, podle kterých se hra Života hraje. A protože znalost jasných pravidel je nezbytně nutná pro to, abychom se cítili v bezpečí, tak jsem po nich šla. A za těch 30 let aktivního mapování, jsem vygenerovala principy, které platí pro každého a ze kterých vyplývají nástroje komunikace, které nám umožňují žít hezké, laskavé vztahy a tím pádem i prožívat Radost ze života. Včetně vztahu k sobě i k bohu. A to vnímám jako pointu, kam kráčíme, k radosti, naplnění, klidu, bezpečí. Prostě aby nás život bavil.

Co je podle Vás základem dobré komunikace?

Transparentnost a nastavení hranic. A úsměv.

Překvapili vás někdy vaší fanoušci?
Mnohokrát mě překvapili a dojali vyjádřením svých sympatií vůči mě. Ať už v podobě hezkého pozdravení, dopisů, dárečků, pozvání. Vždycky, když dostanu potvrzení, že jsem vnímána a pozitivně přijímána, tak je to pro mě hojivé.

Jak odpočíváte, jak obnovujete své síly?
Zevlím. Ležím, čumím do blba, čtu si ve vaně, prostě nic nedělám. Jelikož se zabývám Prevencí syndromu vyhoření, tak se pozoruju, kdy skutečně odpočívám, co je pro mě relaxace a co mě nabíjí. A to se vyvíjí. Takže někdy je to nicnedělání bez pocitů viny a někdy je to aktivita pro radost, jako výlet nebo kultura. Miluji chodit do divadla, na výstavy, na koncerty…

Kdy jste byla naposledy na dovolené a kde?
První týden v lednu na Kapverdských ostrovech. Pokud okolnosti dovolí, ráda bych z toho udělala tradici, být první týden v lednu u moře. A teď se chystám v červnu na setkání s delfíny. Po tom toužím již mnoho let, doba covidová mi splnění tohoto snu oddálila, ale teď již mám termín. Navíc večer bude na lodi Ecstatic dance a to je další, co mě nabíjí Tanec. Přidejte se, pojeďte taky.

Kde se dozvíme informace o všech vašich aktivitách?
Teď jsem si najala profíky na pomoc s propagací a prezentací mé práce, takže by v brzské době již měly být opět funkční mé zrekonstruované stránky www.babcakova.cz, kde je kromě aktualit mého progamu a činností, je i sekce inspirace a tam se snažím doplňovat inspirující knihy, filmy či neziskovky, se kterými spolupracuji a jejichž činnost mi dává smysl. A jinak klasika, na sítích Fb a Li.

Vypadá to na velmi pestrou škálu činností? Jak to zvládáte, abyste nevyhořela?
Ano, to je aktuální téma od mých 40ti let. Je to proces hledání optimálního množství práce, relaxace a životních podmínek. Na základě toho, že syndromu vyhoření věnuji aktivní pozornost již 10 let, jsem vytvořila přednášku a seminář Prevence syndromu vyhoření a přitom, když přednáším si to stále znova sobě opakuji a pak zaměřuji pozornost na to, kolik mě která činnost stojí energie a kolik volna potřebuji kolem. A na semináři si ta cvičení dělám taky. Dnes, když mám One human show, nebo workshop, tak bych v ideálním případě měla mít volno den před a po. Čili pak je jedna takhle intenzivně výdejová práce možná pouze jednou za 3 dny. Ale jelikož jediná stálá věc je změna, není to tak jednoduché, že bych si našla systém a podle něj jela. Čili neustále průběžně vyhodnocuju a upravuju dle aktuální situace. A také pečuji o své nástroje psychohygieny a aktivně je využívám. Nikdy není hotovo, ale o to přeci v životě nejde. Hotovo rovná se nuda. A taky se snažím to, co mi nepatří, delegovat, jako třeba web a sítě

Co jsou nástroje psychohygieny?
Masáže třeba, nebo terapeutické konzultace – duševní péče, pobyt v lázních, energetické čištění, sauna, tanec, konstelace…každý má ty své, které fungují právě jemu. Jsme jedinečné bytosti, proto nedávám univerzální rady, spíš popisuji mapu, kompas a ukazatele, jak se v krajině svého života zorientovat. Když víte, jak vypadá bažina, tak už ji poznáte a prostě tudy nepůjdete. J Na druhou stranu, když vím, co mi voní, tak mohu jít jako stopař po čichu.

Dnes se hodně mluví o důležitosti domácí stravy. Vaříte ráda?
Tady je můj bolavý bod. Když už vařím, tak ráda. Ale nejsem spokojená s našimi stravovacími návyky a je to mé každoroční novoroční předsevzetí. Teď jsem nám koupila Termomix, abych i děti motivovala k vaření, ale ještě jsme se nesžili. Snažím se kupovat bio potraviny a podporuji místní farmáře. Mám jich několik spřátelených, třeba Farma Bláto, tam to miluji. Jejich haloumi je moje best off. Nebo Svobodný statek, tam se hospodaří dle antrophosofických principů se sociálními přesahy a návštěva je velkým zážitkem.

Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Krůtí řízek s bramborovou kaší a kyselým okurkem a paneer tika masala.

Zdroj, foto: Redakce Magazín INSPIRACE(c); Simona Babčáková

Původní článek naleznete ZDE